Historie

První fotbalové hřiště se začalo budovat v létě r. 1930 na Lacinově.

V roce 1933 je mužstvo SK Veřovice zařazeno do III.B třídy Slezské fotbalové župy, hřiště se přestěhovalo na Kučerovo, protože to původní nevyhovovalo malými rozměry. Na fotbal v tehdejší době chodilo ve Veřovicích 400 až 500 diváků.

Nástup fašismu, zhoršení životních podmínek a nedostatek finančních prostředků měl za následek rozpuštění klubu v roce 1936.

Fotbal se začíná znovu hrát od roku 1940 na orelském hřišti u kostela a od roku 1941 byl pronajat pozemek na Večeřákově za štramberskou tratí, kde začíná naše mužstvo opět hrát pod hlavičkou SK Veřovice.

17.7. 1943 byl zvolen na valné hromadě v hostinci u Večeřáka nový výbor v čele s novým předsedou Jindřichem Kociánem, ve výboru pracovalo 15 členů, 3 ve sboru samaritánů a ve sboru výběrčích 10 členů.

Od roku 1946 je předsedou klubu František Rára.

Velmi významné byly fotbalové zápasy se sousedním Mořkovem, na derby v roce 1947 na Veřovskou pouť přišlo 1 200 diváků. V únoru 1948 dochází ke sjednocení tělovýchovy a klub začíná hrát pod hlavičkou TJ Sokol Veřovice.

V roce 1953 bylo dobudováno nové hřiště na Hyklově, na kterém se hraje doposud. V roce 1956 se utváří nový výbor v čele s Františkem Jeřábkem, na trenérské lavičce se objevuje nejslavnější trenér naší fotbalové historie Alois Sedláček.

K největším úspěchům našeho fotbalu patří postup do I.A třídy v letech 1961 a 1971, mezi těmito lety hraje naše mužstvo vesměs I.B třídu, toto období patří k nejúspěšnějším v naší fotbalové historii v tomto období.

Od roku 1972 do roku 1981 hraje náš klub okresní soutěže, předsedou klubu je Zdeněk Hajda.

Dorost byl založen v roce 1944, po celou dobu hraje střídavě v okresních a krajských soutěžích.

Žákovské družstvo bylo založeno v roce 1946, největšího úspěchu dosáhlo v letech 1976-77, kdy postoupilo do krajského přeboru.

Družstvo benjamínků bylo založeno v roce 1978.

V roce 1981 na výroční schůzi u příležitosti oslav 50 let fotbalu ve Veřovicích byla za přítomnosti delegace z Lampertswalde (Německo) zahájena družební spolupráce, která trvá dodnes. Vznikla mnohá mezinárodní přátelství, rodiny i jednotlivci obou klubů se vzájemně navštěvují, každé dva roky se hrají při vzájemných návštěvách přátelská utkání starých pánů a A-mužstev a spolupráce trvá dodnes.

V roce 1985 bylo za obětavého přístupu funkcionářů a pomoci MNV Veřovice dokončeno přebudování současného hřiště ze škvárové na travnatou plochu.

V roce 1990 vzniká odtržením od TJ Sokol samostatný subjekt občanské sdružení AFC Veřovice o.s., předsedou klubu byl na valné hromadě zvolen Ing. Břetislav Piterák.

V devadesátých letech hrají naše družstva v okresních soutěžích, velkým úspěchem našeho fotbalu byl postup žáků do krajské soutěže v sezóně 2001/2002 a postup dorostu do krajské soutěže v sezóně 2002/2003 a postup A-mužstva do okresního přeboru v sezóně 2002/2003.

V letech 2003 až 2005 za vydatné pomoci Obce Veřovice byla provedena rekonstrukce starých fotbalových kabin, úprava okolí a přístupových cest a vedle hlavní hrací plochy bylo upraveno a rekonstruováno tréninkové škvárové hřiště, velmi významné bylo vybudování umělého zavlažování.

Významným mezníkem v historii klubu je rok 2017. V tomto roce byly vybudovány nové kabiny. Původní kabiny byly do základu odstraněny a na jejich místě v mnohem větším měřítku byly vybudovány nové, se 6 kabinami pro hráče, kabinou pro rozhodčí, bufetem a velkou společenskou místností, kde se hráči a funkcionáři mohou po každém zápase scházet. Velkou zásluhu na tomto díle měl pan ing. Břetislav Piterák.

V období 2015-2020 se klub potýká s nedostatkem mládeže v jednotlivých kategorií a je nucen dokonce v roce 2017 z důvodu nedostatku hráčů zrušit družstvo dorostu.

Fotbal ve Veřovicích patří v dnešní době k významnému společenskému a sportovnímu způsobu vyžití našich občanů, na utkáních se návštěvy pohybují i okolo 200 diváků, a to i díky obětavé práci našich trenérů, funkcionářů a ostatních členů klubu. Členská základna se pohybuje každoročně okolo 150 členů.

Předsedové oddílu kopané TJ Sokol Veřovice:

František Rára od 29. března 1948 - 1952

Stanislav Lacina od 1952 - do 23. srpna 1958

Miroslav Kunc od 23. srpna 1958 - do 26. ledna 1960

Jan Drozd, Bordovice 62 od 26. ledna 1960 - do 25. července 1960

Adolf Kocián od 25. července 1960 - do 24. ledna 1961

Karel Kopal od 13. února 1961 - do 26 listopadu 1961

Miroslav Křížek od 26. listopadu 1961 - do 8. prosince 1962

Miroslav Kunc od 8. prosince 1962 - do března 1963

František Jeřábek od března 1963 - ?

Jan Plešek ?

Zdeněk Hajda od 1976 - do června 1983

František Fojtík od června 1983 - do 1990

František Fojtík jako poslední předseda oddílu kopané.

V roce 1990 byl fotbalový oddíl přejmenován na Amatérský fotbalový klub AFC Veřovice.

Předsedové fotbalového klubu AFC Veřovice:

Břetislav Piterák 1990 - 2000

Miloslav Kocián 2001

Zdeněk Bartoň 2001 - 2010

Martin Fojtík 2010 - 2019

Marcel Fojtík 2019 - doposud

A ještě něco málo z historie, tak jak to zaznamenal pan ing. Břetislav Piterák.

Sportovní klub SK Veřovice, léta 1931 - 1948

Motto: Fotbalové hřiště byla louka nerovná, hráči stoupli občas do hovna.

Hrálo se na Lacinově, Kučerově nebo na Večeřákově do smrákání,

zarputile nekončící utkání do doby, než zavolala žena Laciny, Kučery

nebo Večeřáka: "Večeře!"

O začátky fotbalu ve Veřovicích se přičinili mladí hoši, kteří chtěli napodobit české fotbalové hvězdy ze Sparty a Slávie - Jana Koška, Václava Piláta, Káďu Peška, a především nejlepšího střelce všech dob a všech kontinentů - Josefa Bicana. Fotbal vznikl v Anglii, do Čech se dostal na počátku 20. století a rychle se rozšířil po celém světě. Nazýval se oficiálně "míč kopaný".

V roce 1931, který považujeme za počátek fotbalu ve Veřovicích, proháněli kluci na veřovských lukách hadrák, míč, který neskákal a dalo se s ním hrát. Byl ušitý z nepotřebných hadrů. Nahrazoval skutečný kožený míč, na ten rodiče neměli peníze. Ale hadrák naučil mladé fotbalisty přihrávat a stopovat míč, střílet po zemi, z voleje, nártem, bodlem, placírkou i kolenem, kličkovat a sprintovat s míčem a jiná kouzla kopané. Hřiště, to byla louka nerovná s drny a často s kravskými lejny. Mnohokrát se stalo, že hráči, kteří nedávali pozor, uklouzli po kravinci, ale nestěžovali si, hráli dál. Trénovali si, nevědomky, pozornost a ostražitost. Na hřišti nebyly lajny, takže se hrálo všude, i za brankami. A branky byly dvě teplákové bundy, dva kameny, kolíky nebo drny. Hrací doba - do tmy. Rozhodčí nebyli, kdo co uhádal, to měl. Ale nutno přiznat, že se hráči nehádali více než nynější hráči s rozhodčím.

V roce 1921 vznikla ve Veřovicích Dělnická tělocvičná jednota (D.T.J.), která se zabývala prostným a gymnastickým cvičením v sále hostince "U Tročků". Ale dělnická mládež pociťovala ve 30 létech 20. stolení potřebu velkého hřiště, na kterém by se daly hrát kolektivní sporty, především fotbal. Na to zareagovali členové výboru D.T.J.

Na členské schůzi 17.4. 1932 podává Jindřich Kocián návrh na zakoupení nebo pronájem louky na zbudování hřiště s myšlenkou, že by se mohlo lépe pracovat, cvičit nebo hrát nějaké hry na čerstvém vzduch než v sále hospody. Starosta D.T. J. Josef Geryk s členem výboru Adolfem Lacinou se zasadili, že nějaké hřiště ve Veřovicích bude a předseda 17 okresů Alois Raška z Nového Jičína se vyslovil na té schůzi pro fotbal. Tak se i stalo. Dne 9. července 1932 byla na výborové schůzi D.T.J. čtena a schválena smlouva o nájmu hřiště na Lacinově. Funkcí prvního předsedy fotbalového sdružení pod hlavičkou D.T.J. byl pověřen Jindřich Kubečka.

Spolu s ním zakládajícími členy fotbalového sdružení byli Viktor a Otakar Pítrovi, František a Karel Bartoňovi, Adolf a Jaroslav Lacinovi (majitelé louky na Lacinově), Adolf a Jan Besedovi, František Grossman, Karel a Jan Kociánovi, Jindřich Juroch, Jan Kučera, Oldřich Matůš, Jan Hykel, Bohuslav Cváček, Jaroslav Macíček (pral dresy) a Petr Veselka (psal a maloval plakáty). Už v červenci se členové D.T.J. pustili do budování hřiště na Lacinově, na pozemcích Adolfa a Jaroslava Laciny. Terén byl nerovný, plný výmolů. Část louky byla vlastně močálem a museli ji odvodňovat, zavážet výmoly, a nakonec louku bylo nutno několikrát přeorávat. Na jaře 1933 bylo hřiště natolik připravené, že se mohlo na něm začít hrát. Ale hrála se tam jen přátelská utkání, protože hřiště svými rozměry nevyhovovalo fotbalovým předpisům. Bylo prostě malé.

V roce 1933 se sportovní klub SK Veřovice osamostatnil od D.T.J. a pronajal si louku od Jana Kučery na fotbalové hřiště za 300,- Kč ročně. Nový výbor SK Veřovice vedl Viktor Pítr a všichni členové fotbalového sdružení D.T.J. se stali členy SK. Sportovní klub znovu musel budovat hřiště na Kučerově a tentokrát s rozměry, které vyhovovaly tak tak předpisům.

Mužstvo SK Veřovice bylo zařazeno na podzim roku 1933 do III.B třídy Slezské župy fotbalové (SŽF) pod vedením výborných fotbalistů ze Zašové - Jana Martínka, který byl bývalým hráčem Viktorie Žižkov a Josefa Macháně. Oba hráli a trénovali za 3,- Kč za sezonu. Mužstvo si půjčovalo dresy od D.T.J., praní dresů opět zajišťoval Jaroslav Macíček a plakáty opět kreslil a vyvěšoval malíř pokojů Petr Veselka.

Mužstvo tvořili hráči: Bohuslav Cváček, brankář, František a Václav Fojtíkovi, Jaroslav Sýkora, Karel Pop, Alois Bartoň, Ladislav Kocián, Rudolf Hykel, František Grossman a j.

Soupeři našeho mužstva byli Sportovní kluby Hodslavice, Šenov, Rybí, Vlčovice, Kunčice pod Ondřejníkem, Mořkov, Starý Jičín, Bernkop Frenštát p.R., Baťa Frenštát p.R., Zašová, Štramberk, Rožnov, Dolní Bečva a Žilina u N.J. Dále Slovan Nový Jičín, DSK Valašské Meziříčí, 40. polní pluk Nový Bohumín a 40. pěší pluk Valašské Meziříčí.

Veřovští diváci měli o fotbal zájem a návštěvy 400 - 500 diváků nebyly na hřišti na Kučerově louce výjimkou.

Některé zajímavé výsledky v létech 1933 - 1935:

SK Veřovice - SK Mořkov 2:2, 5:4, 1:4, 2:4

SK Veřovice - SK Hodslavice 4:6, 2:3, 1:3, 1:1, 4:3

SK Veřovice - SK Vlčovice 4:2, 6:4, 4:5, 2:2

SK Veřovice - SK Starý Jičín 4:2, 3:2, 1:1, 2:2

SK Veřovice - SK Bernkop Frenštát p.R. 1:2, 1:4, 3:6, 2:5

SK Veřovice - SK Baťa Frenštát p.R. 1:6, 0:5

SK Veřovice - DSK Val. Meziříčí 2:2, 5:4, 1:3, 2:4

SK Veřovice- Slovan Nový Jičín 3:1, 4:2, 2:5, 1:4

SK Veřovice - 40. polní pluk Nový Bohumín 5:3

Zhoršení životních podmínek dělnických a rolnických rodin, zostření mezinárodní situace a nástup fašismu znamenaly také finanční krizi ve fotbalovém klubu a ta vedla v červenci roku 1935 k přerušení klubové činnosti. Od konce roku 1935 se na pozemku Jana Kučery nehrálo.

26.1.1936 na valné hromadě D.T.J., která měla patronát nad SK Veřovice, znovu Antonín Piterák otevírá otázku budování velkého obecního hřiště. Výbor pozval na členskou schůzi D.T.J. dne 30. 8. 1936 starostu obce Jana Machovského a ten potvrdil, že obec musí mít obecní hřiště dle nařízení Ministerstva zdravotnictví a navrhl, aby obec koupila stávající hřiště na Kučerově od majitele Jana Kučery. V zápisu ze schůze se uvádí, že obec vlastní 2 míry pozemku, které by na hřiště darovala. Jelikož tento pozemek je malý a nevyhovující, přišlo by v úvahu bývalé hřiště na Kučerově. Tam už se od roku 1935 nehrálo. Hřiště na pozemku Jana Kučery mělo 3 míry. Bylo ujednáno, aby František Fajárek a Jindřich Kubečka z D.T.J. se informovali u Jana Kučery, zdali by byl ochoten 2 míry pozemku vyměnit za pozemek obecní a 1 míru prodat. Ještě byl problém, jak pozemek Kučerovi splatit. Obec neměla peníze. Starosta obce proto požádal jednotu D.T.J. o půjčku a zavázal se půjčku splácet.

4. listopadu 1936 hlásil Jindřich Kubečka výboru D.T.J., že Jan Kučera se vším souhlasí, a proto bylo rozhodnuto, že Jaroslav Sýkora, Antonín Piterák a Jindřich Kubečka vyměří znovu hřiště na Kučerově a řídící učitel Eduard Hůlka přijal pokladnictví v této věci. Výměna pozemků proběhla a hřiště na Kučerově se stalo obecní až do roku 1941. Od roku 1936 až do roku 1941 se ale využívalo koupené obecní hřiště jen na přípravu a tréninky fotbalistů.

Přišel rok 1941. Kolem Jindřicha Kociána, výborného lyžaře a všestranného sportovce, se vytvořila skupina fotbalistů a fandů, členů D.T.J. kteří si pronajali pozemek na Tročkově alias na Večeřákově za štramberskou tratí. Byli to kameník František Hubeňák, hospodští Ladislav a Břetislav Večeřákovi, Jindřich Hykel, Václav a František Fojtíkovi, holič Emil Lacina, kováři Martin a František Rárovi, Aleš Kapica, Karel Pop a Emil Brusembach. Znovu tito lidé a jejich příznivci stavěli hřiště. Na Veřovskou pouť v polovině srpna 1941 se už hrál propagační zápas mezi muži SK Veřovice a dívčí XI. Veřovice. Zápas skončil 6:2 pro muže. Dívky neměly brankáře, a tak si půjčily gólmana od mužů. Nastupovaly v sestavě Božena Pítrová (Neposláková), Anna Urbanovská (Pilková), Lenka Piteráková, Hana Kociánová, Berta Kociánová, Andula Starůstková, Marie Marková, Irena Strakošová, Slávka Popová...

Na podzim roku 1941 sehrálo mužstvo několik přátelských zápasů. Zvítězilo nad SK Kunčice p.O. 4:3, nad SK Janová 5:2, nad SK Pržno 3:1, a nad SK Trojanovice 2:1. Venku ale prohráli s SK Kunčice p. O 2:3 a s SK Mořkov 3:4.

Za Veřovice hrál také Ital jménem Pellegrini, který hlídal odstavené německé vagony s lihem na veřovském nádraží.

"Jak znám veřovské fotbalisty, po zápase vždycky nějaký ten vagón, chci říci nějaký ten litr lihu, zmizel".

Ital byl dobrý fotbalista i zloděj lihu a ke konci roku 1942 vagóny s lihem i Ital odjeli neznámo kam.

V létě roku 1942 byl ustanoven přípravný výbor SK Veřovice v čele s Jindřichem Kociánem a Jindřichem Hyklem, který přihlásil mužstvo SK Veřovice do mistrovské soutěže SŽF. V sezóně 1942-43 se mužstvo umístilo na 5. místě s 20 body a skóre 28:36. Soutěž vyhrál SK Staroměstský z Ostravy, se kterým naši hráči utrpěli ostudnou porážku 0:15.

Dne 17. července 1943 byla svolána do sálu hostince Ladislava Večeřáka ustavující valná hromada SK Veřovice. Zúčastnil se i zástupce slezské fotbalové župy. Valná hromada zvolila nový výbor a vytýčila program klubu. Ze zápisu, který pořídil jednatel Václav Fojtík čteme:

"Valná hromada byla zahájena předsedou přípravného výboru Jindřichem Kociánem, který uvítal přítomné a srdečně pozdravil župního tajemníka, který stručně a výstižně vyjádřil význam a poslání sportu. Základem všech úspěchů a zdárného vývoje klubu je bezpodmínečná kázeň, zdůrazňoval. Kamarádství hráčů mezi sebou, které připravuje půdu všem úspěchům. Čestnost ve sportu ukazuje pravý charakter člověka".

Pak následovala volba nového výboru:

Jindřich Kocián, Veřovice 370 - předseda SK Veřovice,

František Hubeňák č.p. 247 - 1. náměstek klubu,

Ladislav Večeřák č.p. 112 - 2. náměstek klubu,

Václav Fojtík č.p. 106 - jednatel SK, Emil Lacina č.p. 324 - pokladník,

Karel Beseda č.p. 172 - tajemník, Rudolf Hykel č.p. 269 - zapisovatel, Josef Heřmánek - hospodář, Jaroslav Macíček - zástupce hospodáře,

Adolf Lacina č.p. 89 - archivář, Josef Suchánek č.p. 370 - účetní,

Adolf Marek č.p. 211 - náčelník, Alois Sedláček č.p. 319 - společenský referent,

Richard Geryk a Ladislav Kocián - revizoři účtů.

Dále ve výboru pracoval Jaroslav Hykel, Břetislav Večeřák, Karel Geryk, Rudolf Jeřábek a František Rára. Ve sboru samaritánů pracoval Karel Pop, Jindřich Fajárek a Alois Sýkora a ve sboru výběrčích Rudolf Lacina, Ludvík Geryk, Antonín Plainer, Adolf Beseda, Jan Novák, Anna Kociánová, Marie Hlaváčová, Jitka Fojtíková, Vlasta Ermisová, a Jiřina Sýkorová. 8. října 1943 byl zproštěn funkce tajemníka SK Karel Beseda, protože ji nevykonával řádně a nahradil ho Alois Sedláček.

Od 12. října 1943 byly všechny členské a výborové schůze i valné hromady klubu zakázány nařízením Fotbalového svazu a Slezské župy. Povoleny byly jenom klubové porady, a to jen s povolením župy. Z porad se nesměly psát ani zápisy. První schůze v nové republice byla až 6. srpna 1945. Mužstvo bylo zařazeno v sezóně 1943-44 do III. B třídy Slezské župy fotbalové (SŽF) společně s mužstvy SK Kunčice p.O., SK Staroměstský, SK Pržno, SK Trojanovice, SK Brušperk, SK Kozlovice, SK Janová, SK Hukvaldy - Sklenov a Olympia Zábřeh.

Kádr mužstva tvořili brankáři Bohuslav Cváček a Miloslav Grossman (Studňů), hráči Aleš Kapica, Alois Sedláček, Ladislav Kocián (Jubů), Zdeněk Kyselý, Rudolf Černoch (Hansů), Jan Brusembach, Jaroslav Lacina, Oldřich Kocián (Guloš), František a Václav Fojtíci (Sopůši), Ludvík Kocián, Miroslav Pítr, Jan Pítr, Miroslav Křížek, Karel Beseda, Ladislav Grozman, Zdeněk Macíček, Inocenc Pítr (Nocín) a přespolní hráči Frýdl, Beránek. Josef Vrána, Herbert Onuca a Václav Štefek. Později se k nim přidali Josef Matůš, Jaroslav Sýkora, Oldřich Lacina, Josef Černoch (Hans), Jan Plešek, Rudolf Hykl a Jaroslav Kamas.

Prvním sponzorem mužstva byl Slovák, ředitel Grandhotelu Šroubek v Praze.

V sezóně 1943 - 1944 vyhrál SK Veřovice s převahou III. B třídu se 33 body a skóre 49:16. To znamenalo postup do III. A třídy SŽF (Slezská fotbalová župa).

V tě době bylo založeno též družstvo dorostu, ale do soutěže je výbor přihlásil až od sezóny 1945-46. Bylo zařazeno do III. třídy dorostu SŽF.

6. října 1945 se konala první schůze v nové Československé republice. Schůzi zahájil předseda klubu Jindřich Kocián. Uvítal přítomné a vzpomenul naše hráče a funkcionáře, kteří se konce války nedožili. Jindřich Kocián v té době vykonával vojenskou prezenční službu a jeho zastupoval I. náměstek František Hubeňák až do voleb nového výboru. V dalším bodu programu byli zvoleni kapitáni družstev. Kapitán mužstva byl zvolen Miroslav Grosman a kapitán dorostu František Brusembach. Podle rozlosování mistrovských zápasů první zápas sehrálo mužstvo na vlastním hřišti zápas se SK Černovírem. V roce 1945 na podzim byly obnovené mistrovské soutěže v kopané. Hned v první poválečné sezóně 1945-46 SK Veřovice hrál o postup do II. třídy SŽF s Viktorií Zárubek. Mužstvo vyhrálo klíčový zápas 3:1 a postoupilo.

V roce 1946 se uskutečnila valná hromada klubu, na které byl zvolen předsedou František Rára, složení výboru se podstatně nezměnilo.

Od roku 1946 do roku 1948 hrálo mužstvo SK Veřovice v II. třídě SŽF a udržovalo si místo ve středu tabulky. Velké derby byly zápasy s SK Hodslavicemi, a především s SK Mořkovem. V roce 1947 se na zápas SK Veřovice versus SK Mořkov ve Veřovicích v polovině srpna o veřovské pouti sešlo odhadem 1500 diváků. Hrálo se na hřišti na Kučerově a naše mužstvo vyhrálo 3:2.

V tomtéž roce se hrály atraktivní přátelské zápasy s ligovými mužstvy z Ostravy.

SK Slezská Ostrava nás porazila 6:1 a SK Vítkovice 5:1. S divizním celkem Beskyd Frenštát p.R. v čele s nejlepším brankářem okresu Chlupatým jsme remizovali 2:2.

Dorostenecké družstvo SK Veřovice postoupilo v roce 1947 do II. třídy a v další sezóně 1947-48 skončilo na 2. místě za Valašským Meziříčím. V kvalifikaci o postup do I.A třídy porazilo družstvo dorostu nejdříve TJ Rožnov p.R. 4:1 a potom Ostravu - Kunčice 5:0. V souboji se Spartou Vsetín vyhráli první zápas 3:1, ale v odvetě utrpěli nečekaně vysokou porážku 1: 9 a postup jim unikl.

V roce 1947 bylo založeno i družstvo žáků a bylo zařazeno do okresní soutěže.

Přehled předsedů sportovního klubu SK Veřovice:

Předseda fotbalového sdružení při D.T.J.:

Jindřich Kubečka od července 1932 - do července 1933

Předsedové sportovního klubu SK Veřovice:

Viktor Pítr od července 1933 - do července 1935

Jindřich Kocián od července 1943 - do září 1946

František Rára od září 1946 - do 28. března 1948

Od 28. března 1948 byly sportovní kluby a tělocvičné jednoty zrušeny a tělovýchova a sport byly sloučeny pod jednotnou organizaci. To znamenalo, že sportovní klub SK Veřovice byl v rámci přeorganizace rozpuštěn a kdo chtěl, byl převeden pod Tělovýchovnou jednotu Sokol Veřovice.

Tím skončila první éra veřovského fotbalu a začala éra veřovské kopané.

TJ Sokol Veřovice, léta 1947 - 1990

Sloučení všech sportovních klubů a tělocvičných jednot se neobešlo bez kritiky a ani bez násilí. Jednota Orel se nemínila poddat příkazu lidově demokratické vlády, která raději zrušila svůj spolek. Někteří členové přešli až do ilegality. Také D.T.J. ukončila svoji činnost v březnu 1947. Naproti tomu byla dne 30. března 1947 obnovena činnost Tělovýchovné jednoty Sokol v čele s Adolfem Sýkorou (č.p. 121).

28. března 1948, těsně po únorové revoluci, začala nová éra sportovních oddílů pod názvem TJ Sokol Veřovice. V TJ Sokol Veřovice byly zastoupeny všechny sportovní a tělovýchovné odbory a oddíly. Těch v prvních létech po únoru 1948 nebylo mnoho. Pokračovali fotbalisté v oddílu kopané s předsedou Martinem Rárou a lyžaři v oddílu lyžování s předsedou Jindřichem Kociánem. Ale hlavní výbor TJ Sokol ani oddíl kopané a lyžování svou kroniku nevedli, a tak se musíme spokojit s kusými zprávami v obecní kronice nebo ze vzpomínek pamětníků. Postupně se přidávaly oddíly ZRTV a oddíly stolního tenisu a šachů. V listopadu 1952 zakoupila obec pozemky od Ludmily Matulové a Vincence Hykla na horním konci nad železniční tratí a tam, na těchto pozemcích začala obec stavit velké fotbalové hřiště.

8. července 1954 byl první fotbalový zápas na novém hřišti. V červenci 1955 se zúčastnili cvičenci z Veřovic celostátní spartakiády v Praze v počtu 9 členů Sokola a 6 žáků se střední školy. 15. srpna 1956 se konala na novém hřišti okresní přehlídka požárních sborů.

16. května 1957 na výroční členské schůzi TJ Sokola Veřovice byl zvolen předseda Stanislav Lacina (č.p. 62). V tomto roce již pracoval oddíl ZRTV, který cvičil v sále u Večeřáků a šachový oddíl, který vytvořil šachový kroužek. Lyžařský oddíl v roce 1957 měl hlavně úspěchy v mládežnickém lyžování. Ale oddíl kopané od roku 1956 pracoval nejlépe.

Ve funkci předsedů se potom vystřídali Stanislav Lacina, Jan Plešek, Radislav Černoch, Petr Macíček a naposledy Břetislav Piterák. V roce 1990 se hlavní výbor TJ Sokol Veřovice rozpadl a vznikl fotbalový klub AFC Veřovice, pak Lyžařský klub Veřovice a zástupnická organizace TJ Sokol Veřovice, která se věnovala ZRTV. Šachový oddíl a oddíl stolního tenisu nefungoval.

Fotbalový, lyžařský klub a TJ Sokol od roku 1990 píšou svoje dějiny samy.

30.9.1990 se TJ Sokol Veřovice rozdělil na tři samostatné občanské sdružení a byly ustanoveny samostatné subjekty - Lyžařský klub LKVE Veřovice, Fotbalový klub AFC Veřovice a TJ Sokol Veřovice, který vznikl z oddílu ZRTV.

17. května 1990 na Valné hromadě oddílu kopané TJ Sokol Veřovice bylo schváleno usnesení o osamostatnění fotbalu ve Veřovicích, byly přijaty stanovy klubu a na návrh místopředsedy Ing. Břetislava Piteráka byl přijat nový název Amatérský fotbalový klub (AFC) Veřovice.

Současně byl zvolen nový prezident klubu Ing. Břetislav Piterák a členové klubu Ing. Přemysl Obšil, Oldřich Geryk, Ladislav Pop, Josef Košárek, Miroslav Kantor, Zdeněk Bartoň, Marie Fojtíková, Petr Mička, Lubomír Černoch a Karel Adamec.

AFC Veřovice

Motto:

Trávník je posečen, hřiště má lajny, hlavně ať se dostaví rozhodčí fajný.

Štěpán svou taktiku doma už upek, teď vydává pokyny a hladí si pupek.

Elče zas na hráče psychicky působí, společné úsilí se na hřišti znásobí.

Taktika vychází, diváci šílí a křičí Gól ! Gól ! ... každičkou chvíli.

Utkání skončilo, teď vítězství slav, Olík se přišel ptát, jaký je stav.

Na závěr přípitek a chorál Moravy, musel náš manšaft zazpívat pro davy.

Moravo, Moravo Moravěnko milá ...

Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme, Ve jménu Páně, lup ho...!

Mimořádně úspěšné sezóny mužstva A prožíval klub pod trenérem Ladislavem Štěpánem. V sezóně 2012 - 2013 A mužstvo Veřovic vyhrálo o 12 bodů I. B třídu a postoupili do I.A třídy už po paté v historii klubu. V sezóně 2013 - 2014 potvrdili vynikající formu a umístili se 3. místě. V roce 2014 byli třetím nejlepším týmem okresu Nový Jičín po TJ Nový Jičín, která hraje divizi a Spartaku Bílovec v I A.! U takového úspěchu byli brankáři Jan Sypták a Martin Fojtík, kapitán Radim Košelík, hráči Martin Černoch, Martin Adamec z Bordovic, bratři Marek Matúš a Ondřej Matúš, Jakub Kunc, Jiří Beneš z Kopřivnice, Martin Satek, Jan Valošek, Petr Švolba, Michal Mička, Michal Hanko, Radomír Knybel z Frenštátu, Jiří Tobiáš mladší, vynikající lyžař Jan Bartoň, Petr Vybíral, Lukáš Pítr, Ondřej Fojtík, Tomáš Tyč, Pavel Tománek a Jan Michálek.

Vedoucí mužstva A byl Lubomír Černoch (Elče), asistenti Ondřej Ďurajka a Libor Sýkora. Trenér Ladislav Štěpán byl vyhodnocen jako nejlepší trenér okresu Nový Jičín dne 19.2.2014 na slavnostním "Vyhodnocení nejlepších sportovců okresu roku 2013" v Kulturním domě v Kopřivnici. Bylo vyhodnoceno 10 sportovců, 3 cvičitelé a 1 trenér. Cenu Ladislavu Štěpánovi předal olympijský vítěz, bývalý hráč Baníku Ostrava a národního mužstva Libor Radimec. Podpořit ho přišly fotbalistky a fotbalisté AFC Veřovice i několik veřovských fanoušků.

Na valně hromadě dne 28.2. 2014 byl zvolen nový výkonný výbor ve složení Martin Fojtík- prezident klubu a členové Gabriela Lošáková, Romana Černochová, Ondřej Ďurajka, Ivo Matúš, Radim Šaněk, a Břetislav Piterák. Starý výbor vedený předsedou Zdenkem Bartoněm v nejlepším odstoupil. Pánové Zdeněk Bartoň (Pelé). Josef Slavík, Marcel Fojtík, Pavel Kantor a Petr Mička ukončili své úspěšné působení ve výkonném výboru, ale zároveň slíbili, že budou s novým výborem spolupracovat a mladým funkcionářům pomáhat. Zdeněk Bartoň pracoval jako prezident klubu 10 let a pod jeho vedením postoupilo mužstvo z III. Třídy až do I A. Výbor se zasloužil o kvalitní zázemí sportovců. Klub má 2 mužstva mužů. 1 družstvo dorostu, žáků a žen. Celkem přes 90 aktivních sportovců. Jediná věc, která klubu chybí jsou moderní a velké šatny. To musí řešit Obecní úřad a starosta obce Břetislav Piterák, který to už přislíbil a dal udělat plány.

AFC Veřovice - dívky

Dívčí fotbalový klub DFC Veřovice - léta 2000 - 2005

Dívčí fotbalový klub DFC Veřovice vznikl v létech 2000 - 2001. V roce 2001 se to na schůzi. výboru projednávalo a sháněly se dívky, které chtějí hrát fotbal. Sehnalo se jich dost. Proto sestavil jednatel Luboš Černoch seznam žaček a dorostenek na sezónu 2001 - 2002, které byly registrovány a ten se doplňoval průběžně. Byly v tom seznamu třeba Marta Plocová, Petra Kuncová, sestry Ocílkovy, které potom nehrály, byla tam vedena i děvčata, která se připravovala a trénovala pod prvními trenéry Břetislavem Piterákem, Karlem Zátopkem a Pavlem Rýcem. Romana Černochová byla vedena u žáků. Děvčata chtěla napodobit muže, ale neměla trenéra ani vedoucího. V těch dobách nehrály ve Veřovicích ani v okolí dívky fotbal, kromě Štramberku a Lubiny. Zkušenosti měla jenom Romana Černochová a Petra Pavelčáková, které hrály za žáky. Děvčat se ujali fotbalisté Břetislav Piterák, Pavel Rýc, a Karel Zátopek. Přidal se Zbyněk Černoch, Vít Vrobel, Pavel Farkavec i Zdeněk Kocián.

Na fotografiích z roku 2002 je vidět Petru a Lenku Vaškovou, Petru Kociánovou, Romanu Černochovou, Veroniku Kopeckou, Romanu Bartoňovou jako brankářku, Gabrielu Lošákovou, Ladislavu Surovcovou, Moniku Piterákovou, Zuzanu Piterákovou, Zuzanu Jandovou, Nikolu Najvarovou, Petru Gerykovou, Zuzanu Doubravskou, Elišku Janákovou děvčata z Bordovic i Irenu Páleníkovou z Olomouce. Není tam Klára Fojtíková, Zuzana Doubravská a Daniela Tománková

První přátelský zápas odehrály děvčata doma se Štramberkem. Ženy ze Štramberku už hrály 2. ligu, a tak vyhrály z nezkušenými Veřovicemi 15:0. Některé dívky skončily, jiné přišly. Hrály se zápasy s děvčaty s Horní Bečvy, ještě jednou se Štramberkem a většinou zápasy prohrávaly.

Po 5 létech přípravných a přátelských zápasů, turnajů v tělocvičně a tréninků na hřišti a v tělocvičně, usoudil výbor AFC Veřovice, že jsou děvčata fotbalově připravena a že je přihlásí do oficiální soutěže žen.

AFC Veřovice - ženy

Motto:

Nejhezčí holky jsou z okolí Veřovic!

V roce 2006 přihlásil výbor ženy do podzimní soutěže a hned do 2 moravskoslezské ligy. Fotky se sezóny 2006 - 2007 prozrazují, že v sestavě nechyběly hráčky Romana Černochová, kapitánka družstva, Monika Piteráková, Gabriela Lošáková, Lucie Černošková z Tiché, brankářka Zuzana Marková z Hodslavic, Kristýna Fojtíková, Petra Vašková, Petra Pavelčáková, Lenka Hlavinková z Nového Jičína, Lucie Najvarová, Svatava Janáková a Dominika Brožová z Bordovic, Zuzana Piteráková, Ladislava Surovcová, Lenka Vašková a Kamila Pavelčáková. Hrála i Klára Fojtíková, Daniela Tománková, Zuzana Doubravská a Klára Kovaříková z Bordovic, Kateřina Kučerová z Mořkova, Erika Juraninová ze Štramberka, nová brankářka Marie Bouchalová z Nového Jičína, Simona Bečanová, Hana Kubinová a Stanislava Slavíková z Kopřivnice.

V létě se ženy připravovaly pod vedením trenéra Jana Veselky, asistenta Zbyňka Černocha a vedoucího Zdeňka Kociána. V sezóně 2006 - 2007 se umístily na předposledním 11. místě a získaly 4 body za 1 vítězství a 1 remízu. To odradilo trenéra, ten družstvo žen opustil.

Pak převzal ženy trenér Michal Polomský z Kopřivnice. Vedoucí Zdeněk Kocián zůstal ženám věrný i přes neúspěchy a vytrval. V sezóně 2007 - 2008 se děvčata umístila na posledním dvanácté místě. Získaly 7 bodů za 2 vítězství a 1 remízu. Spadly do nově utvořené Moravskoslezské divize skupiny A. Z osmi účastníků v sezóně 2008 - 2009 obsadily Veřovice v MSDŽ 7. místo se ziskem 4 bodů. Družstvo žen posílily Veronika Najvarová a Petra Bezděková z Ženklavy, Kateřina Rašková a 14 letá Beata Najvarová, která stihla hrát i za žáky, a i tam patřila k nejlepším.

V příští sezóně 2009 - 2010 přišlo zlepšení. 7. místo, a 11 bodů za 3 vítězství, 2 remízy a 9 porážek. To už byl oproti předchozímu roku pokrok. Trenér Michal Polomský to ale vzdal.

Družstvo žen v létě 2010 převzal nový trenér Petr Koblovský z Frenštátu. Na podzim získalo družstvo žen 7 bodů a skončilo na 8. místě z deseti. Jaro už odtrénoval sám vedoucí Zdeněk Kocián. Ženy skončily osmé.

O prázdninách se konal zájezd AFC do Lampertswalde a tam účastnice zájezdu z řad žen přemluvily Pavla Klimpára fotbalistu z Frenštátu, aby trénoval družstvo žen. On to přislíbil. Ale vznikl problém s výborem. Výbor AFC se rozhodl, že družstvo žen zruší. Ve výboru byli předseda Zdeněk Bartoň, Ivo Matůš, Josef Slavík, Marcel Fojtík, Irena Matůšová, Radim a ti většinou hlasů rozhodli proti ženám. Nepřihlédli ke slovům vedoucího Zdeňka Kociána ani starosty obce Břetislava Piteráka, kteří se zastávali žen. Vyhrál totiž názor, že travnaté fotbalové hřiště je přetížené, protože tam kromě žen trénují 2 fotbalová družstva mužů, dorost a 2 družstva žáků. Na opravu a údržbu nejsou peníze. Byla to pravda. Ale děvčata se nevzdala a přišel od nich nápad, že si vydělají na činnost nafocením kalendáře na rok 2011. Nakonec dojednal starosta Veřovic Břetislav Piterák, který se stal manažerem družstva, s výborem kompromis, ať výbor ženy neruší, že ženy budou soutěž hrát na hřišti v Životicích a na dopravu si vydělají samy. Od srpna 2010 ženy vedl Pavel Klimpár, ale nebyl k ženám galantní. Děvčata si stěžovala na jeho chování a Pavel nepochopil, že trénovat ženy, které fotbal hrát chtějí, ale většina to neumí, že se k nim nesmí chovat jak k chlapům. Při tom si dívky nevedly špatně a obsadily sezóně 2010 - 2011 páté místo z 11 družstev. Diváci chodili do Životic, jak Veřovjani tak i Životičani. A když se nakonec družstvo žen vrátilo do Veřovic, tak to mrzelo životické diváky, protože domácí mužstvo Sokol Životice hrálo nejnižší soutěž a hrálo špatně. Naše ženy jim to nahradily.

Na podzim 2011 a na jaře 2012 už vedl ženy tréner Tomáš Šmelko avedoucí Zdeněk Kocián. Hrálo se už trvale ve Veřovicích. Objevila se další hvězda Michaela Šuláková, která hrála i za žáky. Děvčata se pořád zlepšovala herně a obsadila v soutěží 2011 - 2012 sedmé místo.

V sezóně 2012 - 2013 trénoval děvčata z Veřovic a okolí Tomáš Klučka z Nového Jičína. V soutěži bylo už 14 týmů a naše ženy se umístily na 10. místě. Z týmu odešla Beata Najvarová do Baníku Ostrava. Baník Beatu nechal studovat a rodiče od toho přestupu čekali bůh ví co. Družstvo to ale poškodilo výsledkově. Je pravda, že Beata měla mimořádný talent na sport, a především na fotbal. Byla rychlá, hrála v útoku a střílela branky. Ale byla malá a chudá, to byla její slabá stránka. Pavel Klimpár ji říkal "žížalka". Diváci na ženy chodili a Beata je očarovala svojí hrou.

V sezoně 2013 - 2014 zdědil nejkrásnější ženy- fotbalistky Radek Matuška z Frenštátu. Hrál výborně fotbal a téhle hře rozuměl. Za asistenta si vybral Martina Velerda. Vedoucí družstva Zdeněk Kocián byl stále stejný už od roku 2006.

V družstvu hrály kapitánka Romana Černochová, Gabriela Lošáková, Laďka Surovcová, Kristýna Fojtíková (všechny už od založení v roce 2001), Iva Pustějovská z Kopřivnice, sestry Veronika Najvarová a Kateřina Najvarová ze Ženklavy, Kateřina Rašková, Michaela Šuláková, Tereza Bražinová z Frenštátu, Michaela Saganová, Hana Dvořáková, Monika Jančálková z Mořkova, Markéta Pitelová, Radka Tománková a brankářka, co občas všechno pustí nebo chytí Adéla Řeháková z Nového Jičína. Nejkrásnější družstvo žen z celé Evropy se umístilo na 5. místě, což bylo do té doby nejlepší umístění. A to hrály s takovými soupeři jako jsou Nové Sady Olomouc, Bruntál, ČSAD Havířov, Vítkovice, Brušperk, Slovan Ostrava, Český Těšín, Lubina, Štramberk, Stachovice, Pržno, Trojanovice - Bystré nebo Studénka. V roce 2013 se zkrátka roztrhl pytel se ženskými mužstvy. A Veřovice obstály, byly druhé nejlepší v okrese Nový Jičín.

Ženy také nafotily kalendáře na rok 2011. 2013, 2015, 2017 a 2018 a pokaždé vydělaly na nich tolik peněz, že měly na svou činnost i na podporu žáků a nemocné dcery Lenky Hlavinkové. Ušetřily i klubové peníze. Ale takový kalendář nemůže fotit kdekdo. Na to musí být i krásné a sympatické obličeje a sportovně vypracované postavy. To naše ženy mají. Radim Šaněk zprostředkoval propagační akci před televizními kamerami v listopadu 2014. V pondělí časně z rána Kristýna Fojtíková, Laďka Surovcová, Gabriela Lošáková a Romana Černochová s fotbalovým prezidentem Martinem Fojtíkem v programu ČT 2 "Dobré ráno" přišly pokřtít svůj nový kalendář. Na kuráž si cvakly slivovice z veřovské palírny od Piteráka a pak šly na věc. Reportéři, moderátoři a kameramani televize Ostrava nemohli uvěřit, že tato děvčata hrají fotbal, tvrdě trénují a ze zápasů si domů nosí modřiny. Já jsem to komentoval: "Kdyby hrály fotbal tak, jak jsou krásné, mohly by hrát finále Ligy mistrů proti Barceloně a Messimu.". Kalendář na rok 2015 byl pokřtěn sektem Bohemia. Jejich vystoupení sklidilo kladný ohlas mezi mladými lidmi především u přespolních hochů. Proto kalendáře byly i v roce 2017 a 2018.

Asi před 5 léty kapitánka Romana Černochová si uvědomila, že ženy nemají vítězný pokřik a pověřily mě, abych nějaký pokřik vymyslel. Nakonec jsme ten pokřik vymysleli oba. Po vítězném utkání děvčata křičela:

"Hua, hua, hua hú, rvaly jsme se za výhru, rvaly jsme se jako lvice za AFC Veřovice! Tato naše výhra si zaslouží řev tygra - Áaár!"

V roce 2015 dělal trenéra i vedoucího svědomitý Zdeněk Kocián. Ženy začaly hledat trenéra a našly ho v Ostravě. Nevím jak, ale našly ho a nejlepšího, Od roku 2016 trénoval družstvo žen Vlastimil Chobot. V sezóně 2016 - 2017 se ženy umístily na 3. místě. To byl největší úspěch. Ale větší úspěch byl, že ženy svého trenéra braly a měly ho rády. Měl jejich důvěru a nebylo to lehké, když se v roce 2018 s děvčaty loučil, ale nerozloučil. Jen na sezónu přebrali trenérské otěže Jiří Mička a jeho otec.

V sezóně 2018 - 2019 trénoval ženy Jiří Mička ze Životic a asistoval mu jeho otec, bývalý fotbalista Nového Jičína, VOKD Poruby, Mořkova a Životic, spoluhráč Jiřího Tobiáše Jiří Mička starší. S nimi ženy obsadily 5. místo. 20 gólů v této sezóně nastřílela Michaela Mališová a stala se nejlepším střelcem soutěže. Jiří Mička odešel, protože slíbil, že odtrénuje jenom jednu sezónu a předá žezlo zase Vlastíkovi Chobotovi. Dopadlo to ale jinak. Předseda výboru AFC Marcel Fojtík přemluvil Vlastíka Chobota, aby zkusil trénovat muže. Muži přišli o trenéra Mičku, který si vyžádal odpočinek. Vlastík Chobot přijal nabídku a tak trénuje od podzimu 2019 muže i ženy on . Ještě, že máme Zdeňka Kociána, ten ženy neopustí a jako vždy, když je to třeba, zaskočí za trenéra.

Současný kádr žen je v tomto složení:

Romana Košeliková (Černochová), bývalá kapitánka, toho času matka dvou synů Denise a Kevina, na mateřské dovolené. Hrála fotbal už za žáky, potom na stoperu nebo v útoku. Dávala hodně gólů a byla pilíř obrany, když trenér usoudil, že je třeba ji posílit. Hraje od roku 2000. Nosí číslo 13.

Ladislava Surovcová hraje také od roku 2001 na pravé záloze. Nebyla talent jako Romana, ale vypracovala se pílí a houževnatostí. Vyniká bojovností a zlepšila přihrávku i střelbu. Něžná, krásná, ale když si oblékne dres č. 7, nezná bratra ani sestru. V roce 2017 porodila dceru Amálku a už zase hraje.

Gabriela Lošáková hraje také od roku 2001. Rok hrála za Trojanovice. Nyní posiluje obranu, bojovnice, poziční hráčka. Číslo 5.

Kristýna Fojtíková, rychlá, technická, hraje dobře hlavou. Trenér ji staví na střed útoku. Dává góly. Hraje od roku 2014. Od roku 2019 na mateřské dovolené, ale už hraje. Číslo 12.

Veronika Najvarová z Ženklavy hraje od roku 2008 střední zálohu. Má dobrou střelbu, vybojuje spoustu míčů, je spolehlivá. Číslo 8.

Kateřina Rašková, předstoper. Dlouho se nemohla v družstvu prosadit, ač hraje už od roku 2007. Ale byla trpělivá. Teď je spolehlivou hráčkou týmu. Má číslo 2.

Iva Pustějovská z Kopřivnice, střední záložník, spolehlivá hráčka, hraje od roku 2007.

Michaela Mališová (Šuláková), hrála i za žáky. Talentovaná hráčka. Když bylo třeba chytala v brance a velmi dobře. Ale je typická útočnice, dává góly. V sezóně 2018 - 2019 dala 20 branek a byly nejlepší střelkyní. Její číslo je 3.

Dominika Besedová z Vlčovic začala hrát za Veřovice v roce 2015 ve střední záloze. Je největším přínosem družstva žen. Umí vybojoval míč, přihrávat a přesné vystřelit. V roce 2019 se provdala.

Markéta Pitelová hraje od roku 2013 v obraně nebo v záloze. Má spolehlivé výkony.

Veronika Jalůvková z Vlčovic, brankářka, hrát fotbal začala v roce 2015. Čídlo 1.

Michaela Saganová z Ostravy a Hanka Kuchařová (Dvořáková) z Kopřivnice hrají v obraně. Erika Jutáriová z Kopřivnice je brankářka. Natálie Bačová z Trojanovic je v záloze. Všechny hrají fotbal od roku 2016.

Klára Lichnovská z Kopřivnice, Gabriela Mičková z Hodslavic, Kristýna Pavelčáková z Mořkova hrají od roku 2018 v záloze. Ludmila Kovářová zase v útoku.

Annemarie Smetanová a Michaela Bartoňová začínají hrát v útoku. Přihlásily se do fotbalu v roce 2019.

Sponzoři žen byli starosta obce Břetislav Piterák, Pěstitelská pálenice Michal Piterák, firma Alve a Petr Blažek, Radek Pavliska, firma Zemko Strážnický, ....

Před námi je nejistá sezóna 2019 - 2020. Ať se těm našim děvčatům vydaří. Zatím to jde. Vlastimil Chobot se ukazuje jako nejlepší trenér.

Zatím otěhotněly hrášky Lucie Najvarová, 2 x Lenka Hlavinková, 2 x Romana Košelíková, Laďka Surovcová, Iva Pustějovská a Dominika Besedová. Lucka nehraje ani neudržuje kontakt s hráčkami, Lenka Hlavinková, když bylo třeba hrála. Už nehraje a fandí a podporuje družstvo žen. Všechny ostatní, které mají a vychovávají děti hrají.

Ve výkonném výboru pracují Gabriela Lošáková a Romana Košelíková.

Poslední fór:

V roce 2018 byla uznána nová republika Severní Makedonie. Byl zvolen její premier Alexis Tsipras (čti Sipras), ministr zahraničí Nikos Kotzias (čti Kocias) a ministr obrany Panos Kamennos. Nepřipadá to něco z veřovského fotbalu. Nadávku, jméno vedoucího žen a pána Kameníčka?

Historie družebních vztahů Lamperswalde Veřovice - Lamperswalde.

V roce 1981 na 50. výročí oddílu kopané jsme dostali překvapivou návštěvu. Přijela k nám malá delegace z Německé Demokratické Republiky, která chtěla navázat spolupráci s nějakým sportovním klubem z Československa. Systém byl nastavený tak, že kraj Severomoravský měl už navázanou družbu s krajem Drážďanským (Dresden) a okres Nový Jičín s okresem Grossenhein. Veřovice neměly nic, a tak nám výbor Sokola Veřovice doporučil u příležitosti našeho výročí navázat partnerství s tělovýchovným oddílem BSG Lamperswalde. Na slavnostní výroční členskou schůzi, se k nám přijela představit delegace z obce Lamperswalde a zároveň nás pozvatv roce 1982 na první návštěvu.

Malá delegace přijela mikrobusem do Nového Jičína na Okresní výbor ČSTV. Tam ji převzal předseda výboru Sokola Veřovice, kterým byl Petr Macíček. Delegace se ubytovala na lyžařské chatě a večer se zúčastnila slavnostní schůze. Přijeli k nám 4 muži a 1 žena. Tou byla Petra Mühle. Mužskou delegaci tvořili Günter Haase, Gerd Kuhn, Dietrich Czirr a Johannes Krause.

Protože jsme navázali dlouholetou spolupráci v oblasti sportu, kultury, turistiky, sebepoznávání a mládeže, seznámím vás s tradicemi oddílu našich přátel.

Klub byl založen v roce 1930. Od roku 30.5.1954 se jmenoval BSG Lokomotive Lampertswalde, v současné době od 10.8.1990 je to SV (Sportverein) Lampertswalde e.V.

V Lamperswalde a v okolí klub a obec vybudovali nové travnaté fotbalové hřiště, kabiny (1994), lesní hřiště, beachvolejbalové hřiště, tělocvičnu, saunu, kuželnu, halu na kulturní vystoupení aj.

Naše velké zájezdy organizujeme v létě po fotbalové sezoně. První velký autobus přijel do Lampertswalde ve čtvrtek v 17 hodin v červnu 1982. V pátek jsme měli výlet do města Míšně, projížďku na loďkách do Spreewaldu a prohlídku pravěkých zvířat v obci Klein -Welka. V sobotu byl zápas Starých pánů a Alte Herren, který skončil 2:1 pro domácí. Utkání mužstev skončilo vítězstvím 8:2 také pro Lamperswalde. V neděli byl odjezd. Takový program, částečně obměněný jsme měli vždy. Ve čtvrtek nebo v pátek ráno odjezd z Veřovic, na druhý den výlet do okolí po pamětihodnostech nebo exkurze firem, nákupy v Drážďanech, večer zábava, hudba a tanec. Den před odjezdem domů jsme hrávali fotbal. Nejdříve Alte Herren versus Staří páni a po nich 1. mužstvo BSG Lokomotive Lamperswalde proti mužstvu TJ Sokol Veřovice. Od roku 1991 jsme se všichni přejmenovali. BSG na SV a TJ Sokol na AFC (Amatérský fotbalový klub).

1982 - BSG Lokomotive Lamperswalde - TJ Sokol Veřovice

1983 - TJ Sokol Veřovice - BSG Lamperswalde

1985 - BSG Lokomotive Lamperswalde- TJ Sokol Veřovice

1987 - TJ Sokol Veřovice - BSG Lokomotive Lamperswalde

1990 ( 21.7.) - BSG Lokomotive Lamperswalde - TJ Sokol Veřovice - výsledek 2:2

1992 - AFC Veřovice - SV Lokomotive Lampertswalde

1995 - Turnaj pořádali Němci z klubu SV Andelfingen.

Účast: SV Andelfingen, SV Lampertswalde, Sokol Mořkov a AFC Veřovice.

Výsledky: SV Lokomotive Lamp. - AFC 0:1, Mořkov 1:2 a Andelfingen 0:7

Pořadí: 1. Andefingen 2. AFC 3. Mořkov 4. Lokomotive

1997 - AFC Veřovice

1998 - SV. Lokomotive Lampertswalde

2000 - AFC Veřovice

2001 - SV. Lokomotive Lampertswalde

2003 - AFC Veřovice

2005 - SV. Lokomotive Lampertswalde

2006 - AFC Veřovice - SV Lokomotive Lampertswalde, zápas "O družební pohár".

AFC vyhrálo 5:1. Stará garda hrála 3:3 a na penalty vyhrála.

2010 - SV Lokomotive Lampertswalde - AFC Veřovice 1:2

2011 - AFC Veřovice - Lokomotive Lampertswalde 1:2

2013 - SV Lokomotive Lampertswalde

2015 - SV Lokomotive Lampertswalde

2017 - AFC Veřovice - SV Lokomotive Lampertswalde

2019 - SV Lokomotive Lampertswalde - AFC Veřovice 8:2